Devatenáctiletá maminka: Viktorka je moje životní vítězství

Adela Kožinová neplánovaně otěhotněla v osmnácti, před sebou maturitu a přijímačky na vysokou. I přes naléhání lékaře a rodiny svého přítele se rozhodla, že si miminko nechá. V době, kdy plno lidí mateřství považuje za přítěž a překážku v osobním i kariérním životě, její příběh inspiruje dívky a ženy, které stojí před podobným rozhodnutím – poslechnout „rozum“ a podstoupit interrupci, nebo jít za volám svého srdce a neplánované dítě přivést na svět?

13315595_1012279788840885_8265668318265050458_n

Jaké byly tvé pocity, když jsi zjistila, že jsi těhotná?

Šok, panika, cítila jsem obrovský strach. Vlastně úplně první věc, která mě napadla, byla, že si miminko nemůžu nechat, že to nezvládnu. Pár minut nato jsem si ale představovala, jaké by to bylo být mámou.

Plno dívek ve stejné situaci by nejspíše volilo přerušení těhotenství, proč jsi se rozhodla stát se matkou, i když tě čekala maturita a přijímačky na vysokou?

Láska, to byl zřejmě můj důvod. Lékař, který mi vypsal žádanku na interrupci, mi k ní přiložil i foto z ultrazvuku a udělal dobře. Když jsem se na recepci bohunické nemocnice podívala na tu malou černou tečku, ucítila jsem chvění u srdce a rozplakala jsem se. Maminky to určitě znají. Už tehdy jsem cítila obrovskou, bezpodmínečnou lásku. Obrovský strach, ale neuvěřitelnou lásku. Nechtěla jsem se svého miminka vzdát, i když tehdy to ještě miminko tak úplně nebylo…

Jaké byly reakce rodiny a otce dítěte, kdo tě nejvíc podpořil?

Reakce mojí rodiny byla úžasná. Všichni do jednoho mě podpořili, neviděli dítě jako problém, ale jako obrovské štěstí. Nejvíc mě ve všem podpořila a stále podporuje moje maminka, často jsem jí plakala v náruči…

Můj přítel byl u toho, když jsem si dělala těhotenský test. Plakala jsem, drželi jsme se za ruce a on říkal, že to nějak zvládneme. Později, když se o mém těhotenství dozvěděli i přítelovi rodiče, kteří trvali na tom, ať jdu na interrupci, dostal strach. Strach jsme měli ale oba. Začátek mého těhotenství byl velice těžký pro všechny, bylo to divoké období 🙂

Jak reagovalo okolí? Byl třeba nějaký rozdíl v tom, jak zprávu o tvém těhotenství přijali tví vrstevníci, nebo ti, kteří zažili dobu, kdy se běžně rodilo v 17-18 letech?

Reakce byly různé. Většina mých přátel mě podpořila. Někteří lidé mě ale odsoudili. Často se na mě ve vlaku dost intenzivně dívali ostatní cestující, možná protože jsem jim připadala mladá. Ale například můj třídní učitel mi hned řekl, že dřív to bylo v tomhle věku normální a že je to stejně pro tělo lepší dřív než později 🙂

Zažila jsi i negativní komentáře?

Ano, první člověk byl gynekolog, který mi těhotenství potvrdil. Když jsem se ho zeptala, zda zná nějakou takhle mladou maminku, řekl mi, ať ani neuvažuju nad tím si miminko nechat, že musím prvně vystudovat. Další byli například rodiče mého přítele, kteří tuto situaci nepřijali doposud a svou dvouměsíční vnučku ještě neviděli.

10984221_968426523226212_8453483660309505189_n

Vyšli ti nějak vstříc na gymnáziu, které studuješ?

Ano, první pololetí jsem chodila do vyučování denně. Na druhé pololetí mi pan ředitel schválil individuální studijní plán. Spočíval v tom, že jsem do školy chodila hlavně na písemky. S každým učitelem jsem se domluvila individuálně, buď jsem si napsala písemky předem, nebo udělala nějaký domácí projekt. Skončila jsem čtvrtý ročník o měsíc dřív a úspěšně odmaturovala v šestinedělí.

Prý se ti ozývají další mladé matky, které hledají oporu. Máš představu, kolik lidí tvůj příběh sleduje prostřednictvím sociálních sítí a tvého blogu?

Ano, psaly mi ženy, které třeba byly kdysi v podobné situaci a dodaly mi sílu. Také psaly slečny, které se dostaly do podobné situace. Moc mě těší, když mi chodí zprávy, ve kterých mi ženy píšou, že vidí, že jde zvládnout i taková situace a že jim můj příběh dodává odvahu. Nejvíc lidí mě sleduje pravděpodobně na Instagramu, nyní to je přes 7 tisíc osob. Ale například můj porodní příběh přečetlo přes 22 tisíc lidí.

Jak jsi prožívala samotné těhotenství?

Abych pravdu řekla, tak první měsíce byly velmi náročné. Neměla jsem sice žádné bolesti, ani nevolnosti, ale velmi často jsem plakala. Přestože jsem byla obklopená rodinou, cítila jsem se sama. Přítele jsem v té době nemohla skoro ani vidět, necítila jsem se s ním dobře. Po pár měsících se ale vše uklidnilo.

Máš za sebou různé ženské kruhy a partnerské semináře, ovlivnily i tvé vnímání mateřství?

Myslím, že ano. Od doby, kdy jsem začala jezdit právě na zmiňované semináře, lépe přijímám věci ve svém životě. Snažím se i ve zdánlivě negativním najít něco pozitivního, přestože to leckdy není jednoduché. Také lépe zvládám své emoce. Jsem velmi výbušný, emocionální člověk. Za posledních pár let jsem se ale naučila se někdy zastavit, nadechnout a vydechnout. I přes to jsem ale zažila a stále zažívám chvíle, kdy se neumím ovládnout. Kdo ví, jak by mé těhotenství vypadalo, pokud bych se toto nenaučila 🙂

Máš krásné koníčky – chodíš bosá, jezdíš na koni… v obojím vychutnáváš přítomný okamžik. Zapojila jsi své koníčky nějak i do prožívání těhotenství?

Ano, prakticky celé těhotenství jsem strávila na koňském hřbetě. Lidé mi říkali, že blázním a že je to nebezpečné. Nemohla jsem si pomoci, cítila jsem se s koněm v naprosté harmonii a bezpečně. Občas mi můj kůň i olizoval bříško, zřejmě cítil miminko 🙂

Píšeš, že jsi šílená mystička, co si pod tím máme představit? 

Haha, jedna moje kamarádka mi kdysi řekla, že jsem čarodějka. Mám ráda novodobé rituály, tance okolo ohně. Ráda očišťuju prostory pomocí vykuřovadla, míchám olejíčky, tahám z karet, trošku pracuji s kyvadlem a metodou SRT. Proto šílená mystička.

11140007_982521411816723_4085042347792452644_n

Měnila jsi jako vegetariánka nějak své stravovací návyky kvůli těhotenství či kojení? Nebylo to třeba pro okolí ožehavé téma?

Řídím se tím, co cítím, tudíž pokud si tělo řekne, že má na něco chuť, dám si to. Můj jediný doplněk stravy bylo železo, které jsem dost doplňovala po porodu kvůli obnovení krve a energii. Toto téma moc ráda rozebírá moje babička a přítel, ten s oblibou říká, že mi udělá k večeři steak 🙂 Zatím jsem na něho ale ještě chuť nedostala 🙂

Jaký probíhal tvůj předporodní rituál, kdo se ho účastnil a jak sis ho užila?

Můj předporodní rituál byl moc krásný, něžný. Byl součástí ženských kruhů, které pořádá moje maminka, tudíž na něm byly ženy, které jsem ten večer potkala poprvé, ale i mé blízké přítelkyně, které přijaly mé pozvání. Na začátku jsme sdílely, některé ženy sdílely zážitky ze svého porodu. Přizvaly jsme do našeho kruhu bohyně, které nás provedly celým rituálem. Moje maminka poděkovala naší ženské linii za život a já poděkovala jí. Později jsem seděla na měkounkém křesle a kamarádky mi masírovaly ruce, vlasy, hladily bříško, nohy… cítila jsem se jako královna. Bylo to nádherné!

Jak jsi prožívala samotný porod?

Byl to velmi intenzivní zážitek, při kterém jsem prožila nádherné okamžiky, některé chvíle s přítelem byly velmi romantické. Zažila jsem ale i momenty, kdy jsem si myslela, že už to nezvládnu. Byly to nejtěžší a nejnádhernější noc a den mého života… Celý porodní příběh je k přečtení na mých stránkách.

Daří se ti skloubit péči o miminko se studiem a tvými dalšími aktivitami?

Velmi mi pomáhá moje maminka a celá rodina. Na maturitu a přijímačky na vysokou jsem se učila, když Viktoria usnula nebo ji měl někdo na procházce v kočárku.

V čem tě mateřství posunulo a posouvá na tvé cestě životem?

Obě moje děti, tím myslím moji Viktorii a mého koně, mě učí veliké pokoře, trpělivosti a lásce. Mateřství je pro mě nejnádhernější životní role, jsem za ni velmi vděčná. Nyní už nejsem zodpovědná pouze za sebe, ale i za život mojí dcerky, mojí Viktorie. Je to moje životní vítězství- victory (anglicky vítězství).

Jaké máš plány se svým novým blogem adelakozinova.cz?

Mým velikým koníčkem je vizážistika, tudíž se na něm budou objevovat různé recenze na kosmetické produkty, návody na líčení, ale i různá má zamyšlení a příběhy ze života. Je to takový lifestyle blog.

13265872_1012258422176355_8740503722004234833_n

Foto: Martina Hromková

Komentáře

  • Zákaznické recenze – 10 tipů pro srpen – Všemi smysly 01.08.2016 08:27

    […] Devatenáctiletá maminka: Viktorka je moje životní vítězství […]

Přidat komentář

* Nezapomeňte na povinné pole.